Blog

„Šéfe, inflace je 10 %, potřebuji zvýšit plat.“ ?
Tak tuhle větu teď slýchá čím dál více majitelů firem. A pokud ne, tak ji brzy uslyší, tlak na zvýšení mezd se totiž bude dále stupňovat. Kdo tomu tlaku podlehne, vykope si dost možná vlastní hrob. ?

Obchodní partner se mě ptá: „Jiří, vy zvládáte tolik věcí najednou, jak to děláte? Kolem mě si všichni stěžují, že mají spoustu plánů, ale nemají na ně čas.“ ?

Času máme všichni stejně. Nemám kouzelné přesýpací hodiny ⌛ jako Hermiona Grangerová z Harryho Pottera, kterými bych si vždycky otočil, abych mohl být na více místech najednou.

Rapidně teď expandujeme na Slovensko. ? Udělali jsme tam marketingovou kampaň a v poslední době spustili několik projektů: řídíme menší společnosti i miliardové firmy.

Je zajímavé všímat si rozdílů mezi českými a slovenskými podnikateli. Jsme si hodně blízko, ale v některých věcech se zkrátka lišíme.

Celkem mě fascinuje, kolik lidí se dokáže jako ten sliz přelévat z jednoho dne do druhého. Nají se, vyspí se a přežijí další den. A ještě si postěžují, že život je nuda. Chybí jim totiž jedna podstatná věc. ?

Nemám žádný plán B. Mám jenom plán A. Nechodím do všeho. Ale když se pro něco rozhodnu, jdu do toho naplno a snažím se najít cestu, jak prorazit. Nebouchám hlavou o stěnu, ale zkouším najít dveře nebo okno. A když je nenajdu, beru kladivo. ?

No, nejsou to lehké časy. Posledních pár dní jsem zčásti trávil kontrolními dny u klientů. A nejsou to veselé příběhy. Jednomu klientovi zahučely peníze ve Sberbank, dalšímu padnul business o 50 %, protože vyvážel do Ruska, a v řadě firem doslova visí negativistická nálada ve vzduchu. ?

Spousta podnikatelů se bojí o svůj standard. Když měli holý zadek, nebáli se a šlapali do toho naplno. Jen vydělají pár milionů, jejich chování se začne dramaticky měnit. Ovládne je strach. ?

Vozí se v luxusním autě, mají pěkné bydlení a nechtějí o to přijít. Začnou konzervovat místo toho, aby expandovali.

Spousta ředitelů je přesvědčena, že lidé jim z firmy odchází kvůli tomu, že jim jinde nabídnou více peněz. ?

Nene, přátelé, ten problém je úplně jinde. Chcete vědět kde? Tak se podívejte do zrcadla. Ano, jste to vy. Odcházejí právě kvůli vám!

Měl jsem seminář o řízení firmy. O podnikání. V jeden okamžik jsme se dostali k tématu, že práce musí vás i vaše lidi bavit. Pokud vás či vaše lidi nebaví, máte dvě možnosti.
Přenastavit rozdělení činností, resp. delegovat ten konkrétní výsek práce někomu, koho baví. Nebo v té činnosti najít zalíbení. Mnoho věcí je totiž o zvyku a o přístupu v hlavě.

Umíte si vybírat boje? Do kterých jít a které přenechat jiným? Představte si řeku, ve které je spousta velkých kamenů a vy chcete přejít na druhý břeh. Můžete si přece vybrat, na který šlápnete a který raději obejdete. ?

Nechci znít jako posel špatných zpráv, ale nedávno jsem to říkal už v rozhovoru: „Jsem přesvědčen, že to, co nás čeká, je naprosto nesrovnatelné s tím, co jsme zažívali posledních 10 let.“ ?

Myslím, že můžeme sáhnout do myšlenkové skříně, a tak trochu otřepat slavnou Klausovu větu, že nás čeká utahování opasků. A přiznejme si to, v současné době na něco takového rozhodně nejsme zvyklí.

Ó to ego vládne světu, přátelé, a škodí, kde může. O kolik by ten svět byl jednodušší, kdybychom ho neměli a dokázali se rozhodovat čistě podle toho, co je přínosnější pro nás a naše okolí, a nikoliv podle toho, zda takové rozhodnutí nějak neurazí naši ješitnost. ?

Čeká nás dvojciferná inflace. ? Výrazně rostou i ceny výrobců. V lednu např. ceny průmyslových výrobců narostly na 19,4 procenta z prosincových 13,2 procenta, což překvapilo nejednoho analytika. Není tedy už snad ani jeden vstup, který by nezdražil: energie, lidi, suroviny, doprava… Spousta firem proto teď řeší, co s cenami. ?

Jak ve firmě přistupujete k inovacím? Já osobně moc nevěřím, že existuje externí poskytovatel, který by je k vám do firmy přinesl. I o nás v JPF často v nadsázce říkám, že my jsme ti pragmatičtí manažeři všedního dne. ?

Máme teď velkého klienta, který se díky několika špatným rozhodnutím dostal až na pokraj vězení. Byl to těžký zápas, ale zdá se, že z nejhoršího jsme venku. Z mnoha desítek milionů dluhů postupně firmu taháme do plusu, splácíme závazky a podařilo se nám obnovit stabilní cashflow. ?

Dostal jsem otázku, zda mám v životě ještě nějakou nenaplněnou ambici nebo sen, který bych si rád splnil. Odpověděl jsem, že bych rád umíral obklopen svými dětmi, jejich dětmi a jejich dětmi, až mi bude 92 let. ?

O našem oboru panují fakt zajímavé mýty. Jeden z nich je, že přijdeme do firmy a začneme škrtat a škrtat. Náklady, lidi, všechno seškrtat, ať nám ta firma zase hezky šlape. ?

Tolik úspěšných podnikatelů jim podlehne. Typická situace: vybuduji velký úspěšný business v oboru, kterému dobře rozumím, a tak si řeknu, že si začnu plnit dětské sny, a to podnikání rozšířím o něco romantického. ?

Máte nějaký svůj podnikatelský vzor? Já si myslím, že každý podnikatel by měl nějaký mít. I Tomáš Baťa, který byl svým způsobem geniální podnikatel, se inspiroval od Forda a Edisona.

Je ale dobré si vybrat jeden dva businessové směry a těch se držet a příliš to nenařeďovat. Jako podnikatel vydáváte denně extrémní množství energie a tu je potřeba doplnit. Jasně, někdo vám řekne, že skvěle k tomu slouží sport, to je ale jen malá část pravdy. Vy potřebujete doplnit energii duševní, a tu získáte nejlépe četbou. ?

V jedné firmě jsme dokázali zvýšit obrat z 50 milionů na 270, ale majitel na nás byl přesto pěkně naštvaný. Zisk byl totiž „jenom“ 20 milionů, on ale chtěl 30. ?

Tak za mnou přišel a řekl mi: „Hele, vy jste neudělali zisk 30, já jsem s ním počítal, takže já teď zajdu do banky, těch 10 milionů si půjčím a vy jako trest budete platit úroky, co mi na to řeknete?“ ? Já jsem mu odpověděl: „Zvážím, zda s vámi budu dál spolupracovat.“

Je to moje oblíbené téma, protože pravidelně vidím, jak velkým kamenem úrazu to pro mnoho lidí v byznysu je....

Několikrát jsem se i tady na LI snažil pojmenovat ten křehký moment přerodu z živnostníka v podnikatele. Myslím si, že si tím musí projít každý, kdo chce nakonec působit jako podnikatel.

Rande s ledničkou v 10 večer? Lehké děvy? Karton alkoholu nebo něco tvrdšího? I to jsou destruktivní způsoby, pomocí kterých se podnikatelé vyrovnávají se stresem. ?

Podnikání se často idolizuje, hodně se mluví o svobodě a autonomii. Co už se ale příliš často nezmiňuje, jsou některé jeho stinné stránky. ❌

Jak jsem pochopil efekt strachu z velkého kopce. Aneb vzpomínky na to, jak jsem učil své děti lyžovat.

Měj jsem dvě zajímavé diskuze.

Týkaly se toho, co by byznysman, ať už podnikatel či top  interim manažer, měl dělat doma v rámci běžného chodu rodiny/domácnosti. Úplnou "náhodou" jsem se o tom bavil v rozmezí dvou hodin s dvěma úspěšnými muži. Jeden je majitelem úspěšné firmy s obratem půl miliardy, druhý je jedním z nejlépe vydělávajících živnostníků v zemi.

Zavolal mi pán, že chce prodat zavedenou živnost. Prý by si představoval alespoň 5 milionů ?, protože má silnou síť kontaktů.

Tak to mě docela pobavilo. Prodat někomu možnost dřít se od rána do večera za 5 milionů. No, jestli se mu to podaří, moc rád ho najmu do firmy, ať si u mě vydělá dalších pět, protože to bude jistě ten nejlepší obchodník na světě. ?

Řešili jsme s kolegy bonusy ve firmě. Mezi nimi i jeden sedmimístný, který bude vyplacen za pět let. Jeden z mých klíčových lidí mi řekl: „Jasně, jsou to velké peníze, ale pro mě už to není nic, co by mě ještě víc zaangažovalo těch cílů dosáhnout. Já pro firmu žiju už teď a až to tak nebude, sám ti to řeknu a bude to pro mě jasný signál, že mám odejít.“ ?

Majitelé firem nechtějí být po letech tvrdé dřiny stále uvázaní k firmě jako ten pes k boudě. Jasně, mohou se sbalit a odletět třeba na měsíc na Mallorcu a vše řídit online, pořád to ale řídit musí. A nikdy nemůžou úplně vypnout. ?

V businessu jsem toho zažil hodně. Hezké chvíle, ale i ty hodně těžké, podražení nohou i zradu. Už roky často říkám, že principiálně lidem věřím, ale v podnikání chci mít vždycky zeď za zády. Možná je to trochu paranoidní, ale iluze už vážně nemám. ?

I po letech je pro mě naprosto fascinující, jak někteří lidé dokážou vydávat zásluhy svých kolegů před majitelem za svoje, a ty chudáky ještě očerňovat. Před časem jsme našli jednu takovou neuvěřitelnou paní ve vyšší manažerské pozici u klienta. ?

Proč nikdy jako interima nenajmu mladého člověka? Proč mu nedám šanci? Je věk člověka skutečně tak klíčový? Co když je opravdu šikovný? ?

Nepopírám, že je to možné. Možná opravdu existuje 25letý člověk, který by dokázal geniálně řídit velkou firmu. Zeptám se vás ale jinak, představte si, že máte firmu s obratem 100–500 milionů v jakékoliv situaci a přijdete za námi, že ji potřebujete dostat na lepší úroveň.

Češi zásadně neumí dvě věci.

? 1.) Obchod a marketing. Tady oproti západu nehrajeme druhé, ale troufnu si říct, že spíš tak páté housle. Byli jsme rolníci a prostě to nemáme v krvi. Pořád si tu ladíme ten náš produkt a zaobíráme se jeho výrobou, úplně ale zapomínáme na to, jak ho potom dostat k zákazníkovi a jak vytvořit a udržet dlouhodobé vztahy.

Majitel se celý život dřel, vybudoval slušnou firmu a pak se ocitl ve zvláštní životní situaci: vyhořel, dostal se do deprese, nebo už byl zkrátka jen vyšťavený tou nikdy nekončící dřinou a rozhodl se svou firmu prodat. ?

Jak se liší od mužů podnikatelů? Jejich počet neustále roste, stále je však dle dat ČSÚ mezi podnikateli zhruba dvakrát více mužů, měřeno počtem živnostenských oprávnění. ?

Já těch rozdílů až tolik nevidím. Rozhodně to nejsou uťápnuté květinky, které by se bály prosadit. Žena šéfka často dokáže mít ještě větší ego než chlap. A velké ego nedělá dobrého leadera a firmě neskutečně škodí. To není otázka pohlaví, ale osobnostního nastavení.

„Nojo, dnes už ale nejsou devadesátky, tam se jim to podnikalo, teď už je to nesrovnatelně těžší.“ Věřte nebo ne, ale věty obdobného typu pořád čas od času slýchávám. Co to má být za výmluvu? Umíte si představit lepší dobu pro podnikání, než je právě dnes? ?

Vždycky chceme, aby zákazník tahal za delší konec lana a pokaždé děláme něco navíc. Začíná to už jednodenní analýzou u zákazníka ve firmě. Pokud by zásadně nebyl spokojen s jejím výstupem, nemusí ji platit. V momentě, kdy by nebyl spokojen s výsledky naší práce, nemusí nám zaplatit poslední fakturu a spolupráce končí. ?

Získat si zaměstnance ve firmě na svoji stranu není nic lehkého. Už jsem měl propíchané pneumatiky, ukradenou SPZ, napadli mi webové stránky a vyhrožovali mi smrtí. Přes ústa jsem zatím ještě nedostal, kolegovi už se to ale stalo. ?

Ten moment, kdy mě to opravdu chytlo, byl přechod z operativy do strategie. Neřeším už každodenní exekutivu, ale hodně přemýšlím, jak vše posouvat dál. Kupuji další nadějné společnosti a neustále řeším lidi. Bez těch to prostě nejde.

Nedávno jsme měli v J.I.P. pravidelný roční strategický workshop. Odnesl jsem si z něj především obrovskou hrdost na svoje lidi. Teď už si troufnu říct, že v J.I.P. máme zajetý tým lidí, kteří vědí, co mohou jeden od druhého čekat. Nesmírně mě potěšila jejich angažovanost a atmosféra, kterou se nám podařilo vytvořit. ?

Jednou ročně jezdím na 3-4 dny do ticha. Začal jsem s tím již v roce 2008 a protože to na mě má blahodárné účinky, přivedl jsem k tomu v následujících letech celou řadu podnikatelů. Vždycky říkám, že v prostorách kláštera přemýšlím, co s načatým životem. Řeším rodinu, podnikání a můj vztah s Bohem. ?

Může podnikat úplně každý, nebo na to musíte mít alespoň trochu talent? Já vždycky s radostí říkám, že dělat business je o 1 % inspirace a 99 % perspirace. To je rozdíl mezi úspěchem a sněním. Ostatně, já to nevymyslel, autorem výroku je slavný Thomas Alva Edison. ?