Včera jsem se zamýšlel, proč mnoho majitelů, propásne ten okamžik, kdy už je vhodné oddělit roli majitele a roli exekutivního manažera.
Tady je k tomu pár myšlenek...
Ono je to psychologicky hodně složitá situace. Hraje tam vliv:
1. ego - nikdo přece není lepší než já (což v 99 ze 100 případů není pravda)
2. omezený pohled - díky in box vidění světa si mnozí ani neuvědomí, že jsou v mnoha případech mnohem vhodnější lidé do exekutivy, než je majitel/ka (ale díky svému úspěchu mají často jednostranný pohled na svět i podnik)
3. strach - co když mi někdo zničí firmu (takových příkladů je)
4. nezkušenost v hledaní exekutiv manažera, příběhů při špatném výběru, je taky hodně
5. nejasná představa o kontrole takového exekutiv manažera (dobrá kontrola musí být vždy)
6. neochota toho "správného" dobře zaplatit, byť může paradoxně vydělat firmě víc (je to otázka dobře investovat stejně jako v připadě konvenčních investic - i investice do lidí se nemusí zdařit)
7. mentální blok, a pochopitelný - 5, 10, nebo i 20 let něco budujete, obětujete tomu vše, platíte svou krví, a teď to předat v exekutivě? Šílená představa
8. je to jak droga, těžko se toho vzdává, pokud nemáte širší smysl života - jsou majitelé, kteří řídí firmu a hrdě tvrdí, že odjedou až v rakvi
Znáte to?
audit firemní kultury