Měli jsme za sebou perné 2 roky spolupráce, důvěra na maximální úrovni, přátelské vztahy.
A pak se něco pokazilo.
Přizvali mě k výběrovému řízení na vlivnou finanční pozici, se kterou se pojila obrovská moc.
Celé jsem to připravil, zprocesoval a pak tu bylo finále.
Stál tu jeden jediný vhodný kandidát.
Dva z naší tříčlenné komise řekli ANO. Já řekl NE. Zcela demokraticky mě přehlasovali.
Jenže podnikání není demokracie.
Prý proč ho nechci.
Protože byl dokonalý manipulátor. Mně na tom perfektním projevu stačilo jediné smítko, které smetlo ten dokonalý obraz.
Od začátku věděl, co ho čeká. Dostal tak detailní představu o pozici a práci, jak jen mohl.
Přesto, 1.kolo VŘ chtěl jako odměnu nějakou sumu peněz. Ok. Ale! 2.kolo VŘ chtěl jinou sumu. Aha. Oookey. A 3.kolo chtěl opět jinou sumu. Za mě STOP. Game over.
Pokud u lidí nevidím etiku a určitou úroveň jednání, nemohu je vzít na manažerskou pozici, nota bene takového kalibru.
Oni ho najali. Já na protest ukončil spolupráci měsíc po té, co pán nastoupil. Zejména, když jsem viděl, co začíná tropit. Potvrdily se mé obavy. U toho jsem být nemusel.
Střih. Uplynuly dva roky. Majitelé prozřeli. Borec natropil neskutečnou paseku. Oni si to nechtěli přiznat. Až do okamžiku, kdy už nemohli jinak. A vyhodili ho.
leadership