Možná jeden teoretický post, který je pro mě díky posledním dnům ale víc reálný, než by se na první pohled mohlo zdát. Poslední dny byly velmi výživné.
Silná osobnost, nebo chcete-li skutečný lídr, je tím silnější a tím víc v klidu, čím víc je mentálně připravený na porážky (i když chce vítězit), kritiku, nezdar, selhání a poznání toho, jak se mýlil. A na to můžete být připraveni jen tehdy, když zažijete dostatek porážek, selhání, omylů, kritiky i prozření a pravdivého poznání o sobě samém.
Je iluzí myslet si, že se na světě narodil někdo, kdo od narození až po smrt jen vítězil, zažíval jen chválu, v ničem se nemýlil, na co šáhl, se podařilo. A měl ve všem jasno ohledně poznání sebe, druhých i pravdy obecně. Nebojme se porážek, selhání, kritiků ani poznání svých "černých míst ve vlastní duši". Je to přirozená cesta k tomu, abyste byli časem silnější. Jak řikal tuším Tolstoj: "Všichni musíme umřít. Málokdo ale skutečně žije." A kdo skutečně žije, dělá chyby. Nebojme se žít. Nebát se žít znamená nebát se chyb.
Pokud chcete vítězit, počitejte s tím, že budete prohrávat. Prohrát není hanba. Hanbou zavání spíše to, že už znovu nevstanete.
Chcete to jen jedno: vstát vždy o 1x víc, než kolikrát padnete.
strategické řízení podniku