Docela často slýchávám povzdechy, že ty podmínky tady v Česku pro podnikání nejsou úplně ono, že na tom Západě je to zkrátka o ničem jiném a že se to nedá vůbec srovnat. Já to takhle nevnímám. Myslím si, že podmínky jsou tu skvělé, jen Čechům těžce chybí sebevědomí. Geny nezapřeme, dlouho jsme byli rolníci, a tak se pořád cítíme jako poddaní. ?
Když po revoluci přijel Američan do Česka, naučil se tři věty česky, tři věty německy a pokud jste se ho zeptal, zda německy umí, tak řekl: „Yeah, sure. Of course I do.“ Když jel Čech, který měl státnice z angličtiny, do Ameriky a někdo mu položil stejnou otázku, tak řekl něco jako: „No maličko snad, zatím se učím.“
Češi se často bojí podnikat z důvodu, že kdyby se to nepovedlo a zkrachovali by, neunesou posměch svého okolí. V Americe se lidé vyloženě chlubí tím, že zkrachovali už třikrát. ? Sebevědomí vidím jako klíčovou podmínku pro úspěch, a to nám vždycky chybělo.
Naštěstí pozoruji, že s mladou generací přichází velká změna. Pro nejmladší už nic není problém, všechno je v klidu a svět bude patřit jenom jim. Jasně, někdy to je až přebujelé sebevědomí a v dospělosti mohou v první zatáčce spadnout na ústa. Pak už záleží, zda se rychle zvednou a půjdou dál. Pořád je totiž lepší být hodně sebevědomý a nabít si díky tomu čumák, než sedět poslušně v koutě a čekat, kdo mě tam najde. ?
podnikatelská strategie