K rybáři (?♂️), který spokojeně seděl na pobřeží a opravoval síť (rybářskou, ne tu IT firemní), přišel jednou cizinec (?♂️).
?♂️ se ptá ?♂️:
Prý jste široko daleko nejúspěšnější ?♂️. Proč ale máte jen 2 lodě a 4 pomocníky? Proč si nepořídíte další 2 lodě a nenajmete další 4?♂️ navíc?
?♂️Proč bych to dělal?
?♂️Protože byste chytil více ryb a měl vyšší zisk!
?♂️A k čemu by mi byl vyšší zisk?
?♂️Mohl byste si pořídit třeba dalších 5 lodí a najmout dalších 10?♂️!
?♂️A proč bych to měl chtít?
?♂️začal ztrácet trpělivost s prostoduchostí ?♂️, zcela evidentně nervózněji říká:
Proč chtít víc? To je mi otázka! Přece proto, abyste si nakonec mohl dělat, co chcete! S vypětím všech sil ?♂️ dodal: A byl jste spokojený!
?♂️se nechápavě podíval na ?♂️ a říká:
A co myslíte, že teď dělám?
Kolik je pro vás dost?
600 tis., milión, dva, tři, deset za rok?
Být "big, bigger, the biggist"?
Mít moc, více moci? Prestiž, status ve společnosti?
Ano, každý to má "jinak". Je to velmi relativní.
Když vám umírá někdo blízký nebo když vás drtí zákeřná nemoc, je vám to vše ukradené.
A blaze každému člověku, který si to uvědomí i bez těžkých životních zkoušek.
Vděčnost je to slovo, které nám i dnes (krize/nekrize) chybí.
podnikové poradenství