Trvalo mi léta, než jsem to pochopil.
Limitem růstu pro živnostníka je jeho přesvědčení, že vše zvládne lépe, než kdokoli jiný. A proto "to" musí udělat jen on sám.
To vede mimo jiné k tomu, že pracuje dlouhé hodiny. Na to, aby zjistil, že se mnohdy sotva uživí. Může makat od rána do noci a stále je to, jakoby chytal vodu rukama.
Pravda je taková, že je spousta lidí, kteří zvládnou práci nejen stejně, ale i lépe, než takto uvědomělý živnostník.
Dorazila mě žena, která mi v roce 2014 vpálila mezi oči: stanov si jasnou pracovní dobu "od do" a jestli jsi tak schopný, přemýslej, co v té pracovní době udělat opravdu musíš, aby firma fungovala. A pak přijď domů.?
Vzal jsem to jako výzvu, která vedla k tomu, že v letech 2016-2018 jsem řídil 4 firmy a jednu neziskovku.
Během těch let jsem pochopil, že myšlení podnikatele a živnostníka je od sebe vzdálené několik světelných let. Např. že podnikatel raději vydělává 1% z práce 100 lidí. Dříve jsem bral 100% z práce jednoho člověka - sebe samého.
Pochopil jsem, že bez špičkových lidí jsem jak bez rukou. Pochopil jsem, co myslel Baťa heslem: nejdříve vybuduj lidi. Ti pak vybudují firmu.
A pochopil jsem, že ta nejzásadnější otázka je: co je teď nejlepší pro firmu?
revitalizace podniku