Je vtipné, jak se vyvíjí představa o výkonnosti člověka. Nebo aspoň mně se tak vyvíjela.
1.fáze
Ještě poměrně do nedávna jsem byl přesvědčený, že být efektivní znamená stihnout co nejvíc věcí za hodinu času. A čím víc toho za hodinu zvládnu, tím jsem výkonnější.
2.fáze
Pak jsem se přeorientoval na priority. Začal jsem žít a pracovat jen na těch nejdůležitějších věcech. Ne vždy jsem stihl vše, ale priority ano. Někteří lidé se na mě začali dívat zvláštně, ale naučil jsem se s tím žít. Např.v otázce odmítnutých schůzek či nepřečtených mailů. Nedůležité prakticky neřeším, nedělal bych nic jiného.
3.fáze
Když nám začala rychle růst firma, zjistil jsem, že priority, co do důležitosti, se poměrně rychle mohou měnit. Spousta věcí, i těch nejdůležitějších, se dá delegovat. A spousta priorit, v porovnání s novou situací, už vlastně není tak důležitých. Jsou nové a důležitější úkoly. Co mi přišlo jako priorita před 2-3 lety, mi v mnoha věcech přijde dnes triviální. Neřeším.
4.fáze
Nakonec jsem pochopil, že nejvýkonnější jsem tehdy, když skoro nic nedělám já - kromě přemýšlení, plánování, organizování a pár důležitých schůzek, které posouvají vše dopředu.
Ve fázi 1. a 2. jdou věci poměrně pomalu dopředu, posun je lineární. Ve fázi 3. a zejména 4. letí vše dopředu jako raketa 🚀, posun je exponenciální.
Učím se s každou další "etapou" života i byznysu. Včera jsem seděl na jednání s člověkem, kterého si opravdu vážím. Žije normální život, vybudoval velkou firmu. V jednu chvíli se mi podíval z příma do očí a povídá: "Víte pane Jemelka, mně už je 65 let, ale každé ráno vstávám s tím, že se 'dnes' něco nového naučím, těším se na to nové, co se naučím." Kolik lidí to takto má nastavené? A jak by vypadal svět, kdyby s takovýmto přístupem fungovala většina lidí?
V JPF se učíme každý den. A učíme se rychle. Ne teorii na školení. Ale z praxe. Poučíme se a zlepšíme. Nedávno se mě ptal jeden klient, který po nás chce řídit firmu v Polsku, v čem to je, že jsme tolik před konkurencí. Jedním z podstatných důvodů je naše ochota učit se, zlepšovat se, porážky přetavit v cennou zkušenost. A toto děláme denodenně už téměř 15 let. To by bylo, aby se to neprojevilo ve výsledcích.
krizový manažer