Obrovsky si vážím všech lidí, kteří mají odvahu jednat podle vlastního svědomí a přesvědčení.
Kteří lámou společenské status quo, jež pomalu a nepozorovaně svazuje téměř každého člověka - až do stavu, kdy se mnozí lidé rozhodují spíše podle pohledů a předpokládaných soudů okolí, než dle vlastního svědomí a přesvědčení.
Že to v byznysu neplatí?
Omyl.
I takový Warren Buffett říká, že se rozhoduje dle vnitřního soudce, ne podle toho vnějšího.
Před rokem mi úspěšný jednatel německé dceřinky zde v Česku říká: Dělám si přípravu ma strojvedoucího.
Viděl můj nechápavý výraz v obličeji.
A tak mi to přiblížil:
Prostě jsem chtěl celý život řídit mašinu. A tak to jdu dělat aspoň teď, i když mi je už přes čtyřicet.
Žena, dítě, zavedený život... a přesto šel svou cestou. Dnes je strojvedoucím. ?
Kopírovat něčí příklad nebo následovat názor svého okolí není nejlepší cesta k "životu".
Už Tolstoj mluvil o tom, že většina lidí žije své životy v tichém šílenství.
Aneb všichni lidé musí umřít, ale málokdo skutečně žije.
Před 15 lety jsem se rozhodl jít "svou" vlastní cestou a absolutně jsem netušil, že někde v jejím průběhu najdu své povolání v něčem, co se nazývá Interim management.
Sedlo si to jak "hrnec na plotnu". ?
Znáte ten pocit? Jdete svou cestou?