? Jakými manažerskými pozicemi jste si za svoji kariéru prošel? Už při vysoké škole jsem pracoval na HPP v Brano Group. Tam jsem se velice rychle vypracoval na vysokou pozici a když už nebylo kam postoupit, začal jsem se věnovat vnitrofiremním procesům. Byl to tenkrát koncern čítající 1750 lidí, který se skládal z několika závodů. Měl jsem proto možnost sáhnout si téměř na vše. Jednou za mnou přišel šéf s tím, že koupil fabriku a zeptal se mě, zda bych ji nechtěl řídit a udělat z ní něco pořádného. A už to bylo. Od té doby řídím firmy.
? Co Vás přivedlo do JPF?
Ze svého působení v řadě velkých firem jsem si odnesl spoustu zkušeností a lidé mě sami začali oslovovat, abych jim pomohl s řízením firem. Řadu let jsem pracoval jako interim CEO sólista. Byl to ale poměrně velký tlak, protože když jste sám, není tam zastupitelnost, a to není vůči klientovi úplně fér. Proto jsem začal spolupracovat s JPF. Kdybych onemocněl, tak vím, že o klienta bude i nadále dobře postaráno.
? V současné době jste ředitelem pro oblast Slovenska. Co všechno máte na starosti?
Mám na starosti na Slovensku doslova vybudovat trh. Po úspěchu v Česku bylo pro JPF Slovensko logickým krokem. Mým úkolem je dát dohromady tým obchodníků a interimů a postarat se, abychom rychlým tempem začali získávat nové zakázky a vše klapalo jako na drátkách.
? Je slovenské firemní prostředí oproti tomu českému něčím specifické?
Slováci jsou o hodně temperamentnější. Jinak tam žádný zásadní rozdíl nevidím.
? Jaké principy v řízení firem vyznáváte?
Říkám tomu princip tahu. Lidi do toho procesu musíte prostě vtáhnout. Abyste měli v podnikání šanci na úspěch, je potřeba mít vizi, a tu potom komunikovat směrem ke spolupracovníkům. Nadchnout je pro věc a zapálit. To není žádné moudro, které bych vymyslel já. Jim Collins zanalyzoval nejúspěšnější firmy na světě a zjistil, že když ve firmě mají jasnou vizi, „kterou lze napsat na jednu A4 a každému během 15 minut vysvětlit principy a hodnoty a tuto vizi s ostatními sdílet“, takové firmy jsou pak zhruba 16 x úspěšnější než ostatní firmy, které normálně šlapou, ale takovou vizi nemají.
? Každá firma je rozdílná. Co Vám pomáhá rychle se zorientovat v situaci konkrétní firmy?
Řekl bych, že jsou to především obrovské zkušenosti podpořené znalostí. Řada lidí má jednu významnou specializaci a na ostatní disciplíny již takový důraz nekladou. Já mám díky své pracovní a manažerské historii aprobaci manažerko-obchodně-výrobně-technickou, a proto dokážu pokrýt většinu oblastí standardních firem. V podstatě lze říct, že jsem řídil vše od automotive až po velký zemědělský statek, který bylo potřeba během dvou let revitalizovat a připravit k prodeji.
? Co Vám na Vaší práci přináší největší radost?
Splnění zadání. Vždycky máme s majitelem jasnou dohodu a ta musí být vždy splněna v daném rozsahu a v požadovaném čase. Nejhezčí pocit je, když se ráno vzbudím a těším se do práce. Když můžu pracovat na projektu, který mě baví, a hlavně s lidmi, od kterých se mám co naučit.
? Dokáže Vás ještě něco překvapit nebo zvednout ze židle?
Zcela určitě. Výhoda české a slovenské mentality je, že dokáže vždycky překvapit. I když si myslíte, že už jste viděl a zažil vše, lidé vás rychle vyvedou z omylu. ?
? Jak se od své náročné práce nejraději odreagujete?
No, šlo mi to těžko vypnout hlavu, ale nakonec jsem přišel, jak na to. Mám tři věci, které mi v tom pomáhají. Ta první je skvělá rodina: mám fantastický vztah se ženou i se syny. Mnoho věcí nás pojí osobně i profesně. Především se protínáme v oblasti HR, psychologie a koučinku. Také nás spojuje hudba a proto ji rádi posloucháme nebo muzicírujeme.
Pak zbožňuji zvířata. Máme psy a kocoury. S nimi je to relax, nikdy „neodmlouvají“ a může tam tak probíhat docela jednostranná komunikace. ?
Tou třetí věcí je moje životní hobby: práce se dřevem. Vyrábím vše od skříněk až po hudební nástroje. Dřevo voní a já se soustředím jenom na samotnou manuální práci. Velmi mě to uklidňuje.