Na můj předchozí post proběhla v posledních dnech především bouřlivá diskuze na téma příprava kávy.
Nevím, zda napsat, že je to škoda, točit se kolem kávy. Zatímco pro manažerský pohled ten příběh skrývá mnohem hlubší a zajímavější zkušenost.
Po zkušenostech vím, že ne každý dobrý manažer má předpoklad a nervy být dobrý a úspěšný #interimmanažer. To platí samozřejmě i naopak.
Jeden příklad za všechny. Pokud se ZEJMÉNA v krizových firmách/situacích snažíte za každou cenu jen spolupracovat, za každou cenu po dobrém s lidmi vyjít (s lidmi, z nichž jste si ani jednoho nevybíral), nemáte šanci... firma vám mezitím zkrachuje pod rukama. Ta práce má svá specifika, o kterých nezasvěcení nemají tušení. A pak bez znalosti kontextu a bez reálných zkušeností posuzují pouze ze svého zorného úhlu pohledu.
Jak to krátce shrnout?
Je to adrenalin, alá. James Bond 007. Máte misi, cíl, jste vysazen do cizího teritoria a musíte přežít. Musíte rychle rozpoznat příležitosti, hrozby, problémy a jejich příčiny, které musíte vyřešit, musíte poznat, kdo hraje s vámi, kdo proti vám, kdo je "dvojitý agent".
Kafe je to poslední, s čím se zdržujete. ☕?
Dává to smysl?