V mém vnímání jsou firma či tým tak funkční, jak funkční jsou, když jako podnikatel NEPŘIJDE do práce.
Jsou podnikatelé, kteří:
- si libují v pocitu nenahraditelnosti
- kteří by si jako druhé příjmení mohli dát "Operativec"
- jsou vysoce odborní znalci svého oboru a dělá jim dobře na egu, když je druzí adorují pro jejich schopnosti, znalosti, hodnotu či jméno v oboru
- si hrají na "big bosse", že bez nich se nic ve firmě nestane
- budují své firmy na své osobě a vytvářejí těžkou závislost firmy i lidí na přítomnosti "šéfa"
- tak bych mohl pokračovat...
Víte, co v té chvíli vidím já?
- dítě, které touží po pocitu přijetí
- chybějící strategické přemýšlení a nadhled
- neznalost, jak nastavit věci tak, aby maximálně efektivně probíhaly jako když projede nůž máslem
- přetíženého specialistu, přerostlého živnostníka, unaveného "desetibojaře", který je tak vyčerpaný, až je ze života nešťastný, což prohlubuje vědomí, že před světem v póze hraje roli úspěšného člověka
- ego a emoce, které zvítězily nad rozumem
- otroctví, které porazilo na plné čáře svobodu
- dočasnost, která hatí perspektivu dlouhodobé, stabilní a prosperující firmy.
Podnikání v segmentu jsme po těch letech a množství firem, které jsme majitelům pomáhali dávat do kupy, zkrátka vidím jinak. Cílem podnikatele je v mém vnímání funkční systém a schopní lidé v něm. Což celé v jednotě generuje alespoň přiměřený zisk.
Tohle budujeme ve firmách našich klientů. A ne, kovářova kobyla nechodí bosa. Naše firma plynule posledních 10 let roste. Až na výjimku v roce 2017, která měla své pádné důvody, protože jsem se naposledy osobně ujal interimmanagement projektu pro klienta, jehož firma spravovala aktiva o velikosti 10 miliard. Ten projekt dopadl výborně a mě coby odborníka a operativce, s hrdým egem, dělala chvála dobře. Akorát jsem splňoval všechny parametry podnikatele, jehož charakteristiky jsem uvedel v úvodu postu.
Řekl jsem si "už nikdy víc". Bylo to těžké rozhodnutí, protože samotná práce a specializace interim manažera mě velmi bavila a naplňovala. Začal jsem opravdu podnikat. Budovat systém a lidi v něm. Dnes už bych neměnil. Ale ty poslední tři roky byly doslova porodem, bolestným přerodem mého "modus operandi", přemýšlení, obsahu práce. Nových zvyků. Dnes pomáhám jak já, tak naše firma, dalším podnikatelům, kteří "to" chtějí jinak... když sedím na jednání s majiteli firem, "nekonečně" jim rozumím, když stojí před podobným rozhodnutím či cestou. Mentálně to není jednoduchý přerod. Třebaže rozumem pochopit tento princip je jednoduché jak lusknutí prstu, samotná realizace je tvrdá dřina.
Ale stojí za to. ;-)
podnikové poradenství