? Jaké byly vaše manažerské začátky? Moje první manažerská pozice byla krátce po škole v casinu. Byl jsem jeden z mála lidí, kteří uměli obstojně anglicky a docela dobře tam platili, tak jsem si řekl, proč ne. Po čase jsem se ale vrátil do zemědělství, přece jen jsem ten obor vystudoval, a stal jsem se šéfem marketingu a obchodu. Pak jsem dostal nabídku být obchodním a později generálním ředitelem firmy s mezinárodním působením a tam jsem zakotvil na delší čas. Za 25 let se mi podařilo z firmy s obratem v řádech desítek milionů udělat firmu s obratem 2 miliardy.
? Z jakého důvodu jste se pustil do interim managementu?
Práce už mě přestala bavit, zůstal jsem pouze v dozorčí radě a plánoval jsem, že si budu chvíli užívat života. Přišel ale covid a rázem všechno zavřeli, tak jsem začal zase pracovat. ? Jiří Jemelka mě přesvědčil, že budovat firmu s ním dává smysl.
? Na jaké obory se specializujete? Troufnete si řídit jakoukoliv firmu?
Vždycky je to o poskládání toho správného týmu. To mě vždy nejvíc bavilo a přitahovalo. Když najdete chytřejší lidi, než jste vy sám a dáte je na správné místo, investice do nich se vám vrátí i s úroky. Když jsou to zároveň i srdcaři, máte vyhráno.
Na interim managementu se mi líbí, že tam můžete přinést svěží pohled z venku. Lidé se ve firmách často pohybují v kruzích a dělají věci určitým způsobem jenom proto, že se tak dělaly vždycky. To mě baví narušovat. Rád věci zefektivňuji a dávám do pohybu.
? Jak se na vás dívají lidé ve firmě? Jakým způsobem si získáváte jejich důvěru?
Ve firmě, kde teď působím, jsem třetí ředitel během tří let, tak to víte, co si ti lidé asi mohou říct: „Další blbec, co se na to zase vykašle a pak zmizí.“ Od začátku jsem se ale snažil o maximální transparentnost, s každým jsem si upřímně promluvil a vysvětlil mu, proč jsem tady a o jaké výsledky nám společně jde. Zatím to vypadá, že se mi podařilo důvěru lidí získat, rozhodně mi nikdo nehází klacky pod nohy, což taky někdy bývá.
? Co vám na vaší práci přináší největší radost?
Největší radost mi dělá plnění úkolů, které si vytyčím. Jsem pověstný tím, že si dělám seznam a pak bod po bodu škrtám až do finálního dokončení. Každé to škrtnutí mi přináší značné uspokojení. ? Mám rád velké výzvy, i když jsou náročné a je potřeba zatnout zuby. Nejhorší je, když se člověk nudí.
? Dokáže vás ještě něco překvapit nebo zvednout ze židle?
Nedávno jsem vsadil na člověka, dal jsem mu svoji plnou důvěru, peníze, o které si řekl, a zajistil ideální podmínky k práci. On mi pak odešel v ten nejhorší moment a všechno hodil pod stůl. Z toho jsem byl v šoku. To mě pár dní opravdu mrzelo.
? Vaše činnost je z podstaty diskrétní, můžete ale nastínit nějaké úspěšné příběhy z praxe?
Na konci devadesátých let jsem za nic na světě nemohl dostat produkt, který jsme tehdy prodávali, do těch velkých řetězců typu Bauhaus a Hornbach. Když se mi to nakonec podařilo u jednoho z nich, během jednoho roku už jsme prodávali ve všech pěti.
Do dneška přemýšlím, čím to bylo, zda stačilo pouze ukázat, že prodáváme i u jejich konkurenta, nebo jsem si díky tomu dílčímu úspěchu začal víc věřit, uklidnil se, netlačil tolik na pilu a ve finále tak byl mnohem přesvědčivější. V každém případě se to povedlo, a to mě dodnes těší. Prodávat něco v řetězcích a ještě na tom vydělat je neskutečně těžké.
? Jak se od své náročné práce nejraději odreagujete?
Jednoznačně sportem, ten mě nabíjí. Rád jezdím na chalupu, trávím čas na zahradě a s naším psem. Míval jsem bulteriéry, ale teď mám takového prapodivného křížence s jezevčíkem. Nejvíc si odpočinu s rodinou.